Potkali jste někdy člověka, který je velmi upřímný? Nebo vy jste zrovna ten člověk, který řekne naplno úplně vše? Tak to jste zde správně, protože se dnes dočtete o tom, kdy je fajn, aby byl člověk upřímný a kdy je to naopak velmi nežádoucí, protože pozor. Upřímnost sice zní fajn, ale má hodně tenkou hranici s neslušností. To, co se vám může zdát pouze jako projev upřímnosti může být velmi nevychované pro toho druhého a musíte si pamatovat jednu věc – ne každý chce znát pravdu a ne každého zajímá to, co máte vy na srdci, proto je třeba se hodně rozmyslet, než něco řeknete.
Být upřímný je velmi dobrá vlastnost v případě, kdy jste s někým kamarád a je dobré, aby věděl, že se na vás dá spolehnout. Potřebuje opravdu upřímný pohled na věc – vy mu jej dáte. Potřebuje poradit, co si má koupit, co je lepší, vy mu poradíte. Rady do vztahu jsou také upřímné a vy mu nemažete takzvaně med kolem pusy, protože mu narovinu řeknete, jestli se vyplatí s daným člověkem například být, nebo ne. Pokud vašemu příteli někdo ubližuje, vy ho obeznámíte a nenecháte, aby mu daný člověk i nadále ubližoval. To vše zní hodně fajn a toto je právě ta super upřímnost, o které je řeč.
Ne vždy musíte být neslušní, pokud jste upřímní. Jen je třeba myslet na to, že člověku svou upřímností můžete také ublížit. Váš kamarád nechce slyšet, že dnes vypadá opravdu hrozně. Jednejte tedy spíše podle toho, jestli se vás osobně ptá na názor, nebo ne. Pokud ho váš názor nezajímá, tak mu ho necpěte, bude z toho akorát smutný a pokud mu fakt řeknete něco hnusného, i když to je třeba pravda, opravdu neocení, že jste upřímní. Stejný případ je i to, pokud poznáte někoho nového a řeknete mu narovinu, že je to strašný člověk a že s ním už dále nechcete trávit čas. Je to upřímnost, ale je to také nevychované a nedělá se to, na to je potřeba myslet.